Nejčastější příčiny padání vlasů u žen
Vypadávání vlasů u žen je poměrně častý problém, který může výrazně ovlivnit sebevědomí i psychickou pohodu. Ačkoli se o alopecii (lékařský termín pro ztrátu vlasů) častěji mluví v souvislosti s muži, nadměrné padání vlasů trápí i mnoho žen.
Podle Harvardské univerzity zažije zvýšené padání vlasů během života asi třetina žen, a mezi ženami po menopauze trpí řídnutím vlasů dokonce až dvě třetiny [1].
Pro ženu bývá ztráta vlasů obzvlášť stresující, neboť společensky se s hustými vlasy často pojí pocit ženskosti a atraktivity. Je však důležité vědět, že v tom nejste sama – a hlavně odhalit příčinu padání vlasů, protože v mnoha případech existuje řešení nebo léčba. Společně si zde projdeme nejčastější důvody, proč ženám vypadávají vlasy a u každého bodu také naznačíme, jak daný faktor na vlasy působí a co s tím lze dělat.
Genetické predispozice (androgenní alopecie)
Genetika hraje významnou roli v tom, jak kvalitní a husté vlasy máme. Androgenní alopecie, čili dědičné řídnutí vlasů není jen doménou mužů – postihuje i ženy (pak se někdy označuje jako ženský typ vypadávání vlasů).
Postupné vypadávání vlasů u žen
Při této formě dochází k postupnému zkracování růstové fáze vlasu a miniaturizaci vlasových váčků vlivem hormonů androgenů, což vede k pozvolnému úbytku vlasů zejména v oblasti temene [1]. U žen se geneticky podmíněná alopecie obvykle projevuje pozvolným řídnutím vlasů po celé horní části hlavy, nikoli vznikem koutů či úplnou pleší jako u mužů.
Výzkumy uvádějí, že androgenní alopecie se v různé míře do 50. roku věku projeví asi u 40 % žen [2].
Velkou roli hrají hormonální vlivy (viz níže) – často si ženy všimnou tohoto typu řídnutí vlasů kolem menopauzy, kdy klesá hladina estrogenů. Dědičnou alopecii nelze zcela vyléčit, ale její průběh lze zpomalit a částečně zlepšit. Pokud máte v rodině silné plešatění, je vhodné při prvních příznacích řídnutí konzultovat dermatologa nebo trichologa, který posoudí, zda se jedná o androgenní alopecii a doporučí vhodnou léčbu.
Nedostatek živin (špatná strava, striktní diety)
Výživa má zásadní vliv na zdraví vlasů. Vlasové buňky patří k nejrychleji rostoucím buňkám v těle, a proto jsou citlivé na nedostatky ve stravě. Nedostatek důležitých minerálů či vitaminů může vést k oslabení vlasových kořínků a zvýšenému vypadávání vlasů. Zejména častá je souvislost mezi padáním vlasů a nedostatkem železa – chudokrevnost (anémie) z nízké hladiny železa se může projevit i zvýšeným padáním vlasů.
Zdroj: Madara
Kromě železa může vliv na vlasy mít také nedostatek zinku, selenu, vitaminu D, vitaminů skupiny B (zejména biotinu) či bílkovin. Například velmi přísné diety nebo poruchy příjmu potravy často vedou k řídnutí vlasů kvůli nedostatku bílkovin a dalších živin – tělo v takové situaci „šetří“ a omezí výživu vlasů, které nejsou pro přežití nezbytné.
Řešením je zlepšit stravu – zajistit dostatečný příjem kvalitních bílkovin (libové maso, luštěniny), listové zeleniny, ořechů a semínek (pro minerály) a obecně pestrou stravu. V některých případech může lékař doporučit doplňky stravy s obsahem chybějících látek. Po doplnění deficitů mají vlasy šanci opět zesílit; je ale potřeba počítat s tím, že zlepšení uvidíte s odstupem několika měsíců pravidelné snahy.
Hormonální změny (těhotenství, porod, menopauza)
Hormonální výkyvy patří k nejčastějším spouštěčům dočasného padání vlasů u žen. Typickým příkladem je období po porodu: mnoho čerstvých maminek zaznamená výraznější úbytek vlasů v prvních několika měsících po narození dítěte.
Během těhotenství totiž zvýšené hladiny estrogenů prodlužují růstovou fázi vlasů a omezují jejich vypadávání – vlasy jsou často hustší a kvalitnější. Po porodu, kdy hladiny hormonů klesají zpět k normálu, dojde k tzv. postpartální alopecii: všechny ty vlasy, které během těhotenství nevypadly, začnou najednou vypadávat.
Toto poporodní padání vlasů obvykle začíná kolem 2–3 měsíců po porodu a může trvat několik dalších měsíců.
Dobrou zprávou je, že jde zpravidla o dočasný jev – vlasy se následně vracejí do normálního cyklu růstu. Pomoci může vyvážená strava a šetrná péče o vlasy; pokud by padání bylo velmi silné nebo dlouhodobé, je namístě poradit se s lékařem (i s ohledem na kojení a možný nedostatek živin).
Dalším životním obdobím spojeným s hormonálními změnami je menopauza. V přechodu dochází k výraznému poklesu ženských hormonů estrogenů, které do té doby pomáhaly udržovat vlasy v růstové fázi. Mnoho žen si proto v menopauze a po ní všimne řídnutí vlasů či jejich zvýšeného vypadávání – vlasy mohou být jemnější, slabší a celkově jich ubývá. Hormonální nerovnováha spojená např. i s onemocněním štítné žlázy nebo s vysazením hormonální antikoncepce se rovněž může projevit nadměrným padáním vlasů. Ve všech těchto případech může pomoci odborné vyšetření u lékaře; někdy se doporučují potravinové doplňky, úprava životosprávy nebo i hormonální terapie.
Stres a nadměrná zátěž organismu
Intenzivní psychický stres či šok pro organismus patří k častým spouštěčům náhlého vypadávání vlasů u žen, známého jako telogenní efluvium. Když prožíváme extrémně stresující události (například úmrtí v rodině, ztrátu zaměstnání apod.), nebo když tělo projde fyzickou zátěží (těžký úraz, větší operace, vážná infekční nemoc s vysokou horečkou, dramatický úbytek váhy), může to způsobit, že velké množství vlasových folikulů naráz předčasně přejde z růstové fáze do fáze klidové.
Zdroj: Seogalaxy
Zhruba po dvou až třech měsících od takového stresového podnětu pak začnou tyto vlasy hromadně vypadávat. To vysvětluje případy, kdy vlasy začnou padat „zničehonic“ – ve skutečnosti to bývá se zpožděním reakcí na předchozí zátěž.
Dobrou zprávou je, že i stresové padání vlasů bývá přechodné. Klíčové je odstranit nebo zmírnit stresový faktor: jakmile se tělo zotaví a stres pomine, vlasové folikuly opět nastartují růst a nové vlasy postupně dorostou. Samozřejmě to může trvat několik měsíců, protože vlasový cyklus má svou délku. Důležité je v tomto období o vlasy dobře pečovat, nezatěžovat je zbytečně (chemicky ani tepelně) a dopřát tělu dostatek výživy a odpočinku.
Zdravotní problémy a onemocnění
Řada vnitřních onemocnění může mít jako jeden z projevů také padání vlasů. Nejznámější je souvislost mezi vlasy a štítnou žlázou – jak zvýšená, tak snížená funkce štítné žlázy může způsobovat vypadávání vlasů (u zvýšené funkce jsou navíc vlasy často jemné, křehké).
K autoimunitním nemocem spojeným s padáním vlasů patří také lupus erythematodes či lišej planopilaris, které poškozují vlasovou pokožku, nebo například celiakie (nesnášenlivost lepku) – neléčená celiakie může vést k malabsorpci živin a následně k řídnutí vlasů. Další častou příčinou ztráty vlasů u žen jsou autoimunitní onemocnění mezi které patří také alopecie.
Ložisková alopecie (Alopecia areata)
Alopecia areata (ložisková alopecie) je nemoc, kdy imunitní systém napadá vlasové folikuly a způsobí vznik lysinek – ložisek bez vlasů. Alopecia areata se může objevit už v mladém věku a odhaduje se, že během života postihne okolo 2 % populace [3].
Průběh je velmi individuální - u někoho vypadá jen pár ostrůvků vlasů a pak dorostou, jinému mohou vypadat všechny vlasy (případně i ochlupení na těle) a dochází k trvalé ztrátě.
Léčba alopecie areata je obtížná – obvykle se používají kortikoidy, imunomodulační léky či biologická léčba, které mohou podpořit opětovný růst vlasů, ale ne vždy jsou účinné.
Léky a lékařské zákroky
Na kvalitu a hustotu vlasů mohou mít nežádoucí vliv také některé léky či agresivní léčebné procedury. Nejznámějším případem je samozřejmě chemoterapie u onkologických pacientů – cytostatické léky použité při léčbě rakoviny jsou natolik silné, že kromě nádorových buněk zasáhnou i jiné rychle se dělící buňky v těle, včetně vlasových folikulů.
To často způsobí extrémní padání vlasů (tzv. anagenní efluvium) často už po první či druhé dávce chemoterapie. Vlasy v tomto případě mohou vypadnout takřka všechny, často i obočí a řasy, nicméně po skončení chemoterapie obvykle znovu narostou – první jemné vlásky se objevují už za několik týdnů po léčbě a do půl roku má většina lidí vlasy zpět, byť mohou mít trochu jinou strukturu či barvu než původně.
K nadměrnému padání vlasů ale mohou přispívat i běžněji užívané léky. Typicky jsou zmiňovány některé léky na vysoký krevní tlak, léky na dnu, hormonální přípravky (např. při léčbě akné nebo přechodně po vysazení hormonů) a také antidepresiva. Tady se ale spíše bavíme o postupném a daleko menším řídnutí vlasů, ne o jejich úplném vypadání.
TIP: Pokud vás trápí výrazné padání vlasů v důsledku léčby nebo užívání léků, můžete zvolit dočasné řešení v podobě paruky nebo turbanu. Moderní paruky působí přirozeně, jsou pohodlné a mnoha ženám pomáhají cítit se sebevědomě i během náročného období.
Nejste v tom sama
V boji vypadáváním vlasů i s alopecií hraje jednu z důležitých rolí i psychika. Ztráta vlasů je pro mnoho žen citlivá záležitost a může vést k pocitům smutku či méněcennosti. Zkuste si však připomenout, že v tom nejste sama a že dnešní medicína i kosmetický průmysl nabízí možnosti, jak situaci zlepšit.
Kromě léčebných postupů existují i estetická řešení – například kvalitní paruky, díky nimž můžete okamžitě získat zpět vzhled bohatých vlasů. Zakládáme si na tom, aby naše paruky vypadaly co možná nejvíce přirozeně a aby vyhovovaly i citlivé pokožce hlavy (např. mají prodyšné a měkké vnitřní podložky, které nedráždí kůži). Nemusíte se tak obávat, že by vám paruka pokožku dráždila – naopak, může vám pomoci cítit se lépe do doby, než vaše vlastní vlasy zase dorostou.
Zdroje: